Na domě čp. 1040 v Tauferově ul. 3 Praha 9 Kbely je pamětní deska s textem:
„Matěj Taufer Námořník, který se s Josefem Vágnerem účastnil v roce 1918 povstání v Boce Kotorské. Vrátil se do Československa a usadil se ve Kbelích. Jako jeden z nejlepších leteckých mechaniků byl v srpnu 1926 navržen ministerstvem dopravy jako technický doprovod pro dálkový let dvouplošníkem Š-16 na trase Praha-Tokio, kdy museli překonávat technické problémy s letounem a na zpáteční cestě přistát v sibiřské tajze. V roce 1928 jako člen posádky letadla Š-216 vyhrál druhý ročník závodů Polskem a Malou Dohodou. Po obsazení republiky nacisty Matěj Taufer odmítl nabídku zůstat na letišti a pracoval v kanceláři továrny AVIE. K letectvu se vrátil po skončení jako dílovedoucí mechanik. 3.9.1893 – 3.11.1971“.
Na stejném místě na domě spolu se znakem Městské části Kbely a pamětní deskou Josefa Vágnera je i sdělení, že
„Zdejší ulice byly pojmenovány na památku těchto významných kbelským občanů“
Na stěně pod vstupními schody do muzea na Kampě Praha 1 Malá Strana je velká skleněná pamětní deska s česko-anglicko textem:
„Muzeum Kampa vzniklo zásluhou Medy Mládkové, známé českoamerické sběratelky umění. Naplnila se její životní vize a historický areál Sovových mlýnů se proměnil v muzeum středoevropského moderního umění. Jedinečnou sbírku, kterou Meda Mládková shromažďovala spolu se svým mužem Janem Mládkem po celý život , nyní darovala městu Praze. Oba manželé byli přesvědčeni, že když přežije kultura, vydrží i národ. Řadu let proto podporovali umělce ze zemí ovládaných komunismem. Vznikla tak rozsáhlá sbírka, která se nyní představuje ve svém novém sídle, rekonstruovaných Sovových mlýnech.První psaná zmínka o mlýnech na Kampě pochází z roku 1393. Je však pravděpodobné, že tu stály již od 10.století. Své jméno dostaly po Václavu Sovovi z Liboslavi, jednomu z prvních majitelů, který získal budovy poničené husitskými válkami v roce 1478 a brzy je zrekonstruoval. V průběhu dalších staletí byly mlýny mnohokrát přestavovány a opravovány nejen po požárech, povodních a válkách, ale i v souvislosti s technickým pokrokem a slohovými proměnami. Koncem 16.století byly po požáru postaveny z kamene a za třicetileté války posloužily švédským vojskům jako dělostřelecká bašta..Převážně renesanční ráz si uchovaly až do poloviny 19.století. Jejich tehdejší majitel František Odkolek pověřil několik předních architektů, aby stavbu zmodernizovali v duchu „amerikánských“ parních mlýnů a zároveň rozšířili na moderní rodinné sídlo s novogotickou romantickou fasádou. Roli 1896 ji opět pohltily plameny. Poté se mlýny už nevrátily ke svému původnímu využití. Roku 1920 je zakoupila pražská obec. V následujících letech sloužily jako rezidence, truhlářské a klempířské dílny i jako sídlo Československé akademie věd.Po dvouleté rekonstrukci, která byla zahájena roku 2000, zůstal zachován charakter stavby z 19.století. Byl však citlivě doplněn novými prvky. Pozoruhodné jsou skleněné lávky, které propojují výstavní sály a osvláštňují terasu. Na koso postavěná skleněná krychle ukončuje schodiště věže.Z dnešního pohledu je zajímavé, že o proměně mlýnů na galerii moderního umění se uvažovalo již v období mezi oběma válkami. Dnes se konečně tento projekt stal i přes zničující povodně z roku 2002 skutečností“.
V areálu bývalé usedlosti Kotlářka Praha 6-Dejvice, Na Kotlářce 16/9 je pamětní deska s textem:
„Karel chlouba vlasti v zemi dálné lásku k Čechům zachoval. Přišed domů, učil národ, jak by révu pěstoval. Založeno L.P.1891 majitelem Jos.Bečkou, stavitelem ze Smíchova“.
V ulici Na Zderaze u vstupní brány do domu čp.269/4 Praha 2 Nové Město jsou dvě pamětní desky s textem:
„České vysoké učení technické v Praze Areál Karlovo náměstí Fakulta strojní Fakulta elektrotechnická Vstup z Karlova náměstí 13“„Historie budovy Barokní dům čp.269 z roku 1757 byl původně proboštstvím kláštera řádu křižovníků – Strážců Božího hrobu v osadě na Zderaze. Klášter byl založen roku 1190 a zrušen v roce 1785 císařem Josefem II. Budova se poté stala součástí Karlových kasáren. Areál je od roku 1870 využíván Českým polytechnickým ústavem Království českého, který byl v roce 1920 přejmenován na České vysoké učení technické“
